LUPA

LUPA

Tu ukradl někdo peněženku,
Postaršímu pánovi,
Vzal si sebou jeho ženku,
Byl to zloděj takoví.

Ženku nechal za rohem,
Šla prý příliš pomalu,
Pak zvolal na ni jen sbohem,
Ženka řekla u soudu.

Klobouk, brýle, kabát,
Je tu detektiv Joke,
Musel brzy vstávat,
Aby se na to kouk.

Vytáhl lupu a koukl skrze ní,
Všechno je třikrát větší,
Nic tam bohužel však není,
Lupa mu moc nesvědčí.

Našel možná stopu,
Malý černý plast,
Když podíval se skrze lupu,
Byla to pro něj slast.

Plast byl kousek zlodějovi boty,
Takže to plast nebyl,
Je tu kus nějaké hmoty,
To ví přec i debil.

Když už měli stop víc jak tři,
Věděli, kde zloděj bydlí,
Mysleli si, že jsou mistři,
Ale jen Joke věděl, kde přesně sídlí.

A tak se tam vydal sám,
Obklopen tmou,
Už byl skoro tam,
Kde našel atmosféru zlou.

Zloděje už spatřil,
A zloděj spatřil jeho,
Nůž si hned opatřil,
A Jokea proměnil v mrtvého.

Joke byl příliš hrdý na to,
Aby si nechal pomoci,
Pro něj bylo všechno zlato,
A vešel sám do noci.