V Obležení

Vřava z děl utichá,
Avšak voják do krytu pospíchá.

Zraněn voják nechce být,
A tak raději si uprostřed zuřivých bojů
Zdřím a začal o tom všem snít.

V obležení města celá jsou,
Vojáci dál už ustupovat nemohou.

Mají poslední náboje do svých děl,
Jeden z vojáků něco dobrého udělat chtěl.

Avšak neudělal to co chtěl, jeho přítel ho
Za to klel.

Kamarádi jeden po druhém v boji umírají
A pomyslné brány se za nimi zavírají.

Poslední hrstka mužů urputně se brání,
Nic je však od jisté smrti nezachrání.

Hrstka mužů je dlouho v bojích,
Mezitím nepřítel zbrojí.

Z hrstky se stala pouhá mužská rota,
A v rotě je velká ochota.

Nepřátelé se k nim blíži,
Oni je již slyší.

Obzor nepřáteli úplně zastíněný byl,
Někdo z naši ještě panáka vodky pil.

Už jsme věděli, že na jistou smrt jdeme
Toto jsou naši nepřátelé.

Všichni mí muži to dostali
A ze země již nevstali.

Já jediný jsem toto krveprolití přežil ve zdraví,
Avšak nepřátelé byli podezíraví, že tuto bitvu ještě
Někdo přežil.
Jejich jednotky prozkoumávali okolí,
velitel jim dovolí střílet na cokoliv co se pohne.

Já hlupák se prozradil tím,
Že jsem do vzduchu vystřelil.

Všichni mí nepřátelé tento zvuk zaslechli,
A velitelův rozkaz poslechli.

Avšak kulky kolem mého těla svištěli,
Nepřátelé střílet velmi dobře uměli.

Měl jsem obrovské štěstí, že jsem kulkám utekl,
Někoho jsem ještě při svém útěku nožem do nohy sekl.

Teď jsem již jen rychle z městského bojiště utíkal,
A na nic jsem se raději již nedíval.

Dokázal jsem doběhnout až k hranicím své vlasti,
Teď mi nějak zčásti nebylo jasné co jsem dokázal.

Útěk jsem udělal perfektně bez jediného šrámu na těle,
Avšak v boji jsem ztratil všechny své přátele.

Když jsem dorazil do rodného města,
Čekala mě již krátká cesta.

Šel jsem na místní vojenský úřad,
Byla to však velká smůla že jsem tam šel.

Avšak vše na úřadě jsem po pravdě řekl jak to bylo,
A vše se nám do živé paměti ihned všem vrátilo.

Lidé to pochopili a uznali,
a chtěli aby mě prohlásili hrdinou
a velké oslavy mě prý neminou.