O Honzovi a tříhlavé sani

Honza líný byl, na peci se pořád válel,
nechtěl býti žádným králem, chtěl mít klid a pohodu,
nechtěl se zúčastnit čachrů a podvodů,
raději v klidu ležel.

Byl však zamilován do princezny, nad pecí její obraz visel,
jeho láska byla vroucí, náhle dostal dopis zvoucí,
že princezna je v ohrožení, saň si na ní zuby brousí,
Honza jí prý snadno skosí,
pokud bude mít silnou nálož.

Honza náhle ožil, z pece rychle skočil, běžel rychle do světnice,
vekou skříň otevřel, aby tarasnici zřel, a také UZI 9, cítil se jak medvěd,
který je silný a saň roztrhá.

Pak do šátku velkého vhodil něco Semtexu, nějaké ty buchty,
na hlavu dal čepici, pod paží pečenou slepici,
bílkoviny potřebuje, to je jasná věc,
na saň již spadla klec.

Před jeskyní vše rozbalil, na obličeji udělal si čmouhy,
boj možná bude dlouhý, však láááska k princezně je velká,
pro Semtex rychle spěchá, ta saň je pěkná mrcha, Ha, už něco tiká,
Je to tvrďááák Honza.

Pak vběhl do té slúje rychle, řval při tom jak šílený, brzy dostal odměny.
Saň se lekla, otevřela tlamu, Honza Semtex vhodil,
přidal dávku z ÚZET ÍÍÍ, tarasnice po dědovi, velká rána,
a kde je saň děti?, kdo vííí.

Nenašel se ani chlup, děti,
ani zub,
a Honza šel k své chaloupce,
aby na své peci chrup,
miluje klid a pohodu,
víc než princezny.