Jsme jak krtci zahrabaní v hlíně,
jak listy gladiol se tyčí bodáky,
mraky chloru po zemi se valí líně,
pole bez pšenice, nerostou ni bodláky
Zuřivé větry naději pryč vanou,
jak zápach mrtvých se šíří do dáli;
my všichni s uniformou rozervanou
jsme zapomněli, jak znějí píšťaly
Po krk v bahně a ztlelých trupech druhů,
kapka rumu jen prochlazení oddálí;
až zas vyrazí dav nás - ďáblových to sluhů,
zas vzpomenem, jak znějí píšťaly...