Táhnou muži

Déšť dopadá na okvětní lístky růží.
Letní vánek osvěžuje zpocená těla.
Těla, jenž se brzy stanou potravou pro děla.
Muži v uniformách se válce rozumět učí.

Už teď ví, že budou po stovkách umírat.
Už teď všichni ví, že se domů nevrátí.
Jejich jména se v historii nadobro ztratí.
Ví, že budou daleko od domova do hrobu ukládat.

Teď táhnou do boje, v dešti granátů.
Svůj osud nesou statečně a neuhýbají...
Prostě jen dál do moře střel postupují.
Kolik ten den bude zničeno osudů?

Už není nikdo kdo by stál na nohou.
Leží, z jejich těl vytéká krev.
Už v nich není žádný hněv.
Jejich duše již plují prázdnou temnotou.