Měsíční princezna

Nehledě na to jaký je čas,
pohádkou doprovodím vás.
V ten krutý den,
byl kvítek narozen.

Spanilá princezna,
co smích dobře zná.
Ale smích znát neměla.
Celé dny v tmavých komnatách seděla.

Měsíc je noci klenot,
proto princezna měla temný život.
Jen smutek a tmu poznala,
a tak jednoho dne utekla...

Dál už nic si nepamatovala,
lidským dítětem se stala.
Vychovala ji mladá vdova,
,,Generál" jen to byla její slova.

Tak měla princezna otce i matku,
jenže byla válka a v tom zmatku,
se objevila maličká víla,
ale jen princezna ji viděla.

Víla ji zavedla kamsi v les.
Co když je to nějaká lest?
Do kouzelného bludiště vešly,
kde uprostřed schodiště našly...

Šli po schodech dolů,
dole už ale nebyly sami spolu...
Z kamene se vytvořila bytost,
na princeznu už toho bylo dost.

Prohlásil ji princeznou a pak se jí uklonil.
,,Jenže princezna musí splnit 3 úkoly." se zmínil.
První úkol je,
chytit žábu ve stromě.

Ale nebyla to obyčejná žába,
princeznu by spolkla jako švába.
Princezna dostala kamínky, které musí žába sníst.
Princezna je schovala v list.

Skutečně obrovské bylo to zvíře,
princezna si ale poradila chytře...
Všimla si, že žába ji velké brouky,
přidala je tedy na list mezi kamínky.

Žába to spolkla s chutí,
rázem bude ale mít jiné žití.
V maličkou žábu se proměnila,
a rychle pryč odhopsala.

První úkol byl snadný,
druhý je ale velké pokušení...
Od spícího netvora musí vzít,
malou dýku a pak hned odejít!

Netvor tam má spousty jídla,
přežít by nemusela, kdyby se jej dotkla.
Princezna musí jen dýku vzít,
jinak by se mohl probudit.

Našla ji!
Ale spousty dobrot lákají...
Po kousku dortíků sáhla...
Nestvůra se probrala!!

Dýku vem,
a nohy na ramena ber!
Princezna rychle utíká,
nestvůra za ní naříká...

Když už je princezna u dveří,
něco jí nohu zadrží...
Nestvůra ji má,
teď ji jistě spoliká!

Princezna silně kopla,
nestvůra spadla,
ale sápala se po ní dál,
jenže to už děvče zamklo sál.

Druhý úkol nebyl snadný,
ale dívka je vítězkou toho klání.
V té válce jí maminka umřela,
ještě před tím chlapce porodila.

Generál byl ale krutý muž.
Děvče popadlo bratra, aby jim nebylo hůř.
Utekla s ním do lesa,
kde ji čekala odměna.

Princeznou zas může být,
proto tu dýku měla mít...
Krev svojí krve,
a bude to tak jako prve.

Musí obětovat sebe či chlapce,
dýku má stále v kapse.
To by mu nikdy neudělala,
mezitím na ně nestvůra mířila...

Dívčin otec to byl nevlastní,
proto se chtěl zbavit jen jí...
Jeho zbraň zazněla,
ona se před bratra postavila,
a krví zaplatila...

A tak se princezna probudila opět doma.
Už se ale nikdy necítila tak sama.
Její královští rodiče poznali, co jí chybělo,
tak se v jejím životě objevilo světlo.

A tak šťastně končí příběh náš,
pamatuj, buď šťastný za to, co máš.
Za lidi, které znáš.
Lásku jim oplácej a neuhas...