Červená Karkulka

Bylo nebylo....
Jedno malé děvče,
které úsměvem zářilo.
Své dlouhé vlásky po zemi vleče...

Červený plášť,
s krásnou kapucí,
co když je déšť,
ochrání nežádoucí...

To dostala holčička,
co se ráda směje,
to jí dala babička,
s tou teď zle je....

Babička onemocněla.
A tak pro bezpečí,
ve své chaloupce osamotněla,
smutek na ni útočí...

Červená Karkulka,
byla už větší,
a tak ta malá šikulka,
za babičkou běží...

Košík plný dobrot,
s sebou si vzala,
uslyší jakýsi hlukot,
ale to byla jen straka malá.

Najednou se před ní...
ocitne cosi velkého,
děsivé stvoření...
tvora zubatého...

,,Co v tom košíčku...
Co v něm máš?"
,,To je pro babičku!
Ne, že si z něj něco dáš!!"

,,A kde babička tvá...
Kde bydlí?"
,,V chaloupce pobývá.
Na kraji lesa sídlí..."

Vlk hlavou pokýval,
otočil se a odešel.
Tajemství skrýval,
Karkulku obešel...

Karkulka si natrhala kvítí,
tancovala, zazpívala,
když to slunko hezký svítí,
za babičkou se vydala...

Vlk už tam byl.
Spolkl babičku,
v její podobu se změnil...
A už vítá holčičku...

,, Dobrý den babičko!"
pozdravila dívka
,,Dobrej holčičko!"
řekla falešná babička.

Karkulka položila košíček.
Babča ho snědla hned!
,,Musím jít než vyjde měsíček."
Rázem dívka ztuhla jako led!

,,Babi, ty máš ale velké uši...?"
,,Tak mi to přece sluší...?"
,,Ty máš veliké oči!"
,,Ale jdi ty, hepčík!"

,,Máš i větší nos!"
,,To abych cítila ten dobrý sos...."
,,Babi, ty máš tlamu?!"
,, Protože tě sežeru a pak i tvoji mámu!"

Vlk spolkl i Karkulku.
Mezitím myslivec v lese,
prochází se po palouku,
pušku pěkně si nese.

Najednou uslyší hluk!
Něco velkého na zem spadlo!
Vlk veliký jako dub,
něco snědl a nebylo toho málo!

Myslivec z břicha vlka,
slyší dva hlasy,
tak rozpáře toho vlka...
Vynořilo se děvče s babičkou, asi....

Karkulka objala myslivce,
ten si na ni myslívá,
až si na Vánoce hodí střevíce,
třeba se vezmou ti dva!