Maličkostí není dosti pro Colomba.

"*"

"***"

Zdrhla kamsi.

Nemám tušení.

Jediné slovo nepadlo.

Přišlo divné rozloučení.

Bez úsměvu a vzkazů.

Bez balení kufrů.

Šaty zůstaly ... ve skříni.

To je divný.

Fotky na lednici.

Cigarety u popelníku.

Jen noční župánek

a pantoflíčky chybí.

Kam zdrhla ... copak jsem jí bil.

Nikdy a taky proč.

Miloval jsem jí.

Byl jsem na ní milý.

Byl jsem i galantní.

A ona zas ... tak šarmantní.

Usměvavá i milá.

"***"

Kamsi ... zdrhla.

Je jí tam líp ?

Nevěřím.

"***"

Měla vše ... co chtěla.

Měla úplně vše.

"***"

"Jen mimo mě."

Houpačka má milá.

"***"

 

PS:

A proč zrovna teď,

mě policie vyšetřuje.

Není to divné.

"***"

 

PS2:

Jsem snad v cele ?

Tři fotky.

Blik ... Blik.

Již devět hodin.

Prý ... předběžné zadržení.

Výslech střídá ... výslech.

Žádný pocit medu, kolem huby.

Ani náhodou.

Žádný sekt.

Žádná šlehačka.

Žádné jahody.

Ani

HOUPY  HOU.

"***" 

 

PS3:

Čas přestává ... být časem.

Již nejsem součástí světa.

Jsem v meziprostoru dne.

Bez svítání.

Nouzové osvětlení.

Vody dost.

Bez Vodafonu.

Bez úsměvu.

Bez pocitů letu.

Bez svobody.

K čertu !

Proč zde jsem ?

Kde jsem ?

"***"

 

PS4:

Dveře se otevřely.

Bílé světlo.

Hlasy jak ze záhrobí.

Stále stejná písnička.

Vlastně né.

Knoflíky na stole.

V pytlíku R36.

Ty znám.

Jakoby byly ... utržený.

Ze župánku.

Přestávám myslet.

Nerozumím ... na co se ptají.

Ty knoflíky mě připoutaly.

K sobě.

V cele.

Sám v sobě.

Jen mlčím.

Mozek šrotí.

Ústa jsou němá.

A ona není.

V dosahu mých očí.

Snů.

Snad se zjeví.

Bílá paní ... bílá tma.

"***"

 

PS5:

Někam mě vezou.

Na jakési místo.

Severní vítr.

Ale Čechy.

Kamsi ... na jih. 

Podolský most.

Proč zastavujeme.

Proč stojím na místě.

Náklaďák.

Vidím své auto.

Samá krev.

Nad vodou.

Popsané stopy za páskou.

Vidím pantoflíček.

Vidím u zábradlí druhý.

I šátek fialový.

Ten taky ... znám.

Je to velmi vzrušující.

Vždyť je ... sakra můj.

Sucho v hrdle.

Opona padá.

Hrůza hrůz ... co mě napadá.

"***"

 

PS6:

Zase si mě vzali ... do parády.

První kafe od včerejška.

Cigaretu jsem odmítl.

Kdoví ... jaká je to značka.

Velbloud jen s jedním hrbem.

Ale snídaně dobrá.

Grenadýrský pochod.

Hrozně kručím, když nesnídám.

A to si říkám ... frajer.

A proč by ne.

Nic mi do sebe ... nezapadá.

Na hladině přehrady člun.

Tři červené sudy.

Kdosi ... cosi ... křičí.

A mě to baví i ničí.

Vše zároveň.

"***"

 

PS7:

Již potřetí jsem se sám uhodil.

A další rány.

Krev mi teče ze rtů.

Z fialových očí.

Z nosu.

A právník ?

Kdesi za zelenými lesy.

Měl mi dnes radit.

Zastupovat.

Zlomený malíček.

Ruka i žebra.

A mnohem víc.

(Mám po kávě ... křehčí kosti.)

A paní Colombová vaří.

A proč by ne.

I detektiv má hlad.

"***"

 

PS8:

Hned bych si dal říct.

A pozvánku na oběd bral.

Vyražené zuby ... zatlačil.

Ta vůně, jak pražené mandle.

Telecí plátky na medu.

Pouhá představa.

Žena s rouškou.

Černé brýle.

Sakra.

Šátek ... fialový.

Vstoupila dovnitř.

Začíná něžně.

"Jsem paní ... Colombová."

Sesouvám se k zemi.

Ó bože.

Má prostoto.

Jen nevím ... zda se modlím.

Čím jsem si to zasloužil.

A bílý kapesník ... mi utírá čelo.

Krůpěje potu ... jako hrách.

 "***"

 

PS9:

Ležím na zemi v bezvědomí.

Něco málo ... vnímám.

Kokos naražený.

Mozková plena se vzpírá.

Bílé světlo.

Halenka s rudými květy máků.

Výstřih až k obloze.

K vrcholkům stalaktitů.

Makové panenky.

Bílé ... světlo.

A zas se propadám.

"Haló ... tak se proberte !"

Slyším z hrozné dálky.

"Haló ... Haló."

"Co Vám je."

A psí známku ... svírám v pěsti.

"***"

 

PS10:

"Jak se cítíte."

"Bolí Vás něco."

Vrtulník krouží ... jako vosa.

Sanitka bliká.

Přivírám oči.

Matně si vzpomínám.

Rychlá jízda a bláto na silnici.

Od Záhoří bouřka.

Vše je jinak.

Vše byl zvláštní úlet.

Obrana organismu.

Šok i stres.

Všech sedm airbagů.

Ostatní jen iluze.

Nosítka a bílý plášť.

"Tak jste se podruhé narodil !"

"Postaráme se o Vás."

"Jsem Mudr. Colombová."

"A houpačka, kterou jste vezl."

"Jediná zůstala celá."

"***"

 

PS11:

Do té doby jsem netušil.

Vlastně ani jsem nemohl.

Jaké zlaté ručičky má.

Ta moudrá paní ... Colombová.

Kdyby snad někdo někdy tvrdil,

že není krásná ... tak se milí.

Ona byla a je semínko radosti.

Ona je čistou vodou.

Svěží vůně.

Slunce ... které vychází.

Je to vlastně zvláštní.

Jak jsem se opět cítil.

A stačilo tak málo.

Těch pár prvních slov.

"Postaráme se o Vás."

Já jen pro těch pár slov bojoval.

A vlastně žil.

"***"

 

PS12:

Bolelo to.

Nic nebylo na svém místě.

Vše se probouzelo.

Jako v pekle.

Když po pás v kotli hříšník stojí.

Nohy bez známky pohybu.

Ruce spálené od žhavých polen.

A nejvíc srdce.

Led a kusy kamení.

"Dobrým ránem začínáme !"

Stále slyším její slova. 

"Teď ... nebo již nikdy."

Opakujte si ta slova.

"Teď ... né zítra!"

"Teď ... zabereme."

A vzala do rukou bič.

Bič spletený ze slov.

Den co den.

Den za dnem.

Bičovala bolavá místa.

Ta místa ... co se nehojí.

Stále stejná !

A ona sbírala body.

Já bolest ale stálo to za to.

Střílela desítky.

Jednu za druhou.

Semínka první radosti.

Semínka probuzení spojení.

S černými brýlemi 

a já nikdy neviděl její oči.

S rouškou na ústech.

A za ní krásný úsměv.

Úsměv ... co jsem nespatřil.

A již asi nespatřím.

A tak bych chtěl.

"***"

 

PS13:

A teď by mohl skončit příběh.

Dlouhý děj ... se zákrutami.

Ale proč.

Tím to nekončí.

Tím to začíná.

Paní Colombovou.

Co v práci chodí bos a ráda.

Nevím ... proč.

Proč si třeba maluje každý nehet na pravé noze ... jiným lakem ?

A na levé noze je má vždy perleťově růžové.

Kolem kotníku na pravé noze několik šňůrek s různobarevnými korálky.

Na levé jen ... jeden řetízek stříbrný a jeden zlatý.

Nevím ... proč.

Proč ... má tak krásná lýtka.

Z kola, z plavání a opálená jako bronz.

Jen se dotknout paprskem.

Jak Slunce ... na nebi.

Jen pohladit sval od kotníků ke kolenům.

Jemné chloupky ... bez známky depilace.

A ve vzduchu práskal bič.

Bič jejích slov.

Téměř sametový hlas.

A později mnohem víc.

"***"

 

PS14:

O tom co se k mé radosti děje, raději pomlčím.

I když jsem nikdy nedal žádný slib ... žádné ženě.

Nikdy jsem nepřísahal na bibli.

Přesto ... pomlčím.

Vlastně jí ... za vše dlužím.

Za vše to krásné.

Co ze života mám.

A přitom a to je zvláštní ...

Znám pouze její ruce.

Nožky až k bílému tričku.

Srdce.

Chování.

A způsob jednání.

Snad i dnes se mírně předkloní.

Vždyť ... vždy to tak dělá.

A den je mnohem krásnější.

"***"

 

PS15:

Každý z Vás ... kdo jí jen trošku

z minulosti zná,

bude překvapený.

Vše co dělá ráda,

je do detailu promyšlený.

Je odborníkem na svém místě.

Každý její pohyb i krok má tisíc důvodů a čerpá ze zkušeností.

Jak pomoci a uzdravit Ty,

co mají ... přelámané kosti.

Tak jak ... jsem měl já.

Dnes jí sice  ... asi neuvidím.

Dnes se s ní ... asi nepotkám.

Ale v srdci jsem ... stále s ní.

A to ona umí.

To umí perfektně.

Každému tolik ... kolik je třeba.

A nabíjí ... a nabíjí.

"***"

 

A nabíjí moudrá paní Colombová.

A to není vše...

to není konec příběhu.

 

 

Až na jaře ... se pohoupám.

Chci s Tebou.

Pokud i Ty ... ještě chceš.

"***"

 

Teprve dnes vím, že chceš.

Přesto všechno nepřijdeš.

Jen z dálky máváš a nevíš proč.

Ty nechceš víc ... než kolotoč.

Ve svých snech.

Ve svých touhách.

Pohádkových přání.

Ve své fantazii.

Ve svých básních.

Ve svém malování.

"***"

 

A to se mnou.

Je jen hraní.

(Za pikolou ... před pikolou,

nikdo nikdy ... nesmí stát.)

"***"

 

Jsi moudrá paní Colombová.

"***"

"*"