Antikrist

Na oltaří bleda žena leží,
že Bůh ji pomůže tomu slepě věří.
Ja k one ženě přistupuji,
magickou formuli z pergamentu vyslovuji.
Vyděšená řve z plných plic,
mé odřikavani nezastavi nic.
konečně je poslední verš vysloven,
demon z pekel je smím tělem propojen.
Na lidskou ženu se vrhl stín,
ja s demonem v těle ji oplodním.
bolestí a vzrušením křičí čím dál víc,
to povzbuzuje muj chtíč.
Tak už je konec v ženě je me semě,
dal jsem do toho všechnu silu ktera byla ve mě.
Vstávam a od oltaře odstupuji,
se svou vůlí demona z těla vypuzuji.
Hroutím se na zem,
svou magii a demonem jsem byl zrazen.
o devět měsícu dal,
na truně mé tělo a v něm demon kral.
Nově zrozené dítě v náručí,
král zkázu světu zaručí.
Výsměch a k ní čista zloba,
tohle jsou demonova slova:
Dítě mnou zrozené,
lidskou rasu na smrt požene.
Syn můj svět zničí to jsem si jist,
on je ten přezdivaný Antikrist.