Návštěva

Bylo půl na věčnost,
tak právě večeře,
když náhle cizí host
zazvonil na dveře.
Otevřel Kristus Pán,
vidí boha indického
(kterého, nevím sám,
však krásného, bohatého).
Jen vítej a pojď dál,
posluž si; jahůdky.
Však víš, čas dávno vzal
vybrané lahůdky.
Proč jsi tak chudobný,
příteli můj milý?
Já biftek lahodný
mám k večeři co chvíli.
Už ve mě nevěří
a nevěří ani v lásku.
Mou svatou večeři
znají jen na obrázku.
Tož to tě lituji,
že nežijí víc v tvém jméně.
Mě lidé milují;
modlí se ke mně denně.
Mě také vzývají,
usmál se Ježíš smutně.
Když strasti mívají,
je vždy modliteb hutně.
To potom klečí v kostele
a mají celé mraky přání.
Zvlášť u smrtelné postele;
bojí se velmi umírání.
Pak se ti ale rouhají,
božstvo teď hlavou vrtí.
Podle mě prosit spíš mají
právě o spásu smrtí.
Když můj věřící prosí,
přichází v čase klidu.
Peníze, květiny nosí
nehledě na svou bídu.
Modlí se ze všech sil
a protože není škrt,
jak jsem už naznačil,
dám mu rád brzkou smrt.
Divné máš chování,
nechci nic s tímhle mít.
Což svědomí nebrání
smrtí se odvděčit?
Musím tě pozvat k nám;
tam bez vysvětlování
pochopíš brzy sám,
že plním jejich přání.

Kam zavál je pak osud,
o tom jsou různé zkazky,
však nechápou doposud,
že oba jsou bohy lásky.
Té rozmluvě rozumět
jenom ten může asi;
kdo viděl obojí svět;
Vatikán-Varánásí.