Pokorou

Pokorně kráčíš ulicí
s něžností vskutku klučičí.
Stopy tvé prachem zaváté
jsou hranaté i kulaté.
Jsi ortel mojí záhuby,
jsi mojí touhou naruby.
Hlavu za tebou otočím
a rázně zpátky vykročím.
Stezkou tvou půjdu do konce,
až vzlétnu k nebi lehouce,
chci padnout k tobě do bláta,
natrhat modrá poupata.
Nevím, proč ty jsi život můj,
vím jen, že být chci s tebou stůj co stůj.