Cesta života

Nevím….koho miluji
Nevím...…..co dělám
Nevím koho zrazuji
Nevím..….. co cítím
Nevím…. kým jsem
Jinou chci býti,
prožít svůj sen.
Ale proč píšu jen o sobě?
A ne jiné osobě?
To zavřela se snad vrátka do mé země?
Co zbylo z té An? Co zbylo ze mě?
Vítr fouká jednou tam a jednou tam.
Co z toho kolem mne je klam?
Jednou nahoře jednou dole,
jednou v nebi, jednou v ohnivém dole.
Co to všechno způsobuje?
A mou duši odpojuje?
Od přístrojů?
Přístrojů energie, energie Pána a Paní v božském díle?
Co je za den? Jaká je tahle chvíle?
Co to všechno znamená?
Ale ne! Já neklesám na kolena!
Nechci!
Bojuji!
Bojuji se svou duší,
je to zdroj dobrodružství.
To, které mnohdy hledáme, okolo sebe,
aniž bychom věděli,
že za největší záhadu
můžeme považovat pouze sebe.
Co nás z nevědomosti zachrání?
CO nás odvede od zklamání?
Přivede k zasmání?
Tiše odhaluji, co dělat mám,
skrytému hlasu duše naslouchám....
V přírodě se často toulej,
na hvězdném nebi září zkoumej.
Poslouchej, co vítr šeptá
a ty budeš ten , kdo se ptá.
Hlasu Země věnuj pozornost,
objevíš v něm velkou ctnost.
To my všichni pocházíme ze Země.
Matky Přírody.
Bohyní, jež je energií.
Potomco její melodii poslechneme si,
na jejím výsluní vzpomeneme si
na všechny nám drahé chvíle,
jež ukládáme do paměti naší víle.
Proč tedy jsme někdy zlí?
A myslíme si, že hvězdy nad námi nebdí?
To proto, že život někdy špatný jest,
aby k nám přišla lepší zvěst.
Aby dobré mohlo přijít,
musí nejdřív vstříc špatnému vyjít.