Poutník, Lékař Duše a jeden sen

Sníh co za noci
s větrem poletoval za okny,
zasypal stopy
kamsi k nebi vzhůru
do polí vedoucí.

Včera neznámý poutník
ty stopy do sněhu udělal
když kráčel okolo za vizí svou,
tam, kam jen jej Nejvyšší Duch
z nitra jeho bytosti
vedl.

Rozjímal jsem o těch stopách
ve sněhu mizejících za obzorem
a chtěl se stát tím, čím je on.
Hledat Království Boží
a Jeho Věčnou Spravedlnost.

Dnes ráno ale sníh
stopy zakryl
a vše co bylo
pominulo.

On zmizel za lesy
a já chtěl být jako on,
aby po mne ani stopa nezbyla
pro děti světsky smýšlející,
ale abych jen v srdci Boha
od rána do noci
a od noci do rána
svou písen lásky
pěl.

Tolikrát se mi zdálo již
že na zemi není žádná naděje,
v té chvíli, já ubohý,
měl jsem si zbalit věcí pár
a jít někam dál
hledat lepší svět
kde bych mohl žít.

Sníh poletuje smutně
a já ve vlnách světského života
dál zůstávám,
s nadějí volám Poutníka
aby mne zachránil.
Jen snít a ve snech se ztratit,
jen v srdci hledat svět ztracený,
tot´ řešení pro ubohé děti
jako jsem já.

Ach, s tím se nehodlám spokojit!!!

Život dětí lidských
je prázdný od základu,
den po dni,
světlo přichází ve chvíli,
kdy duše do popředí našich
prázdných dnů vystoupí-
ale to je zázrak všech zázraků
stane-li se tak!

Dál smutně hledím do dálky
kde zmizely stopy poutníka
a přemýšlím o slovech
jednoho velkého Poutníka
co Kristus jméno má,
a o tom, jak Jeho slova
následovat-
a to dnes,
ano, právě dnes!!!

Probud´ se otupělá mysli dnes!
Otevři se mé srdce Jeho Vůli dnes!
Probud´ se má duše spící,znechucená
z nenaplněných dnů života.
Lékaře je třeba hledat
co dá smysl našim dnům!
Bez Něho jsme jen prach
co v prach se ve smrti
opět obrátí!!!