**/MESSA/** ( Mše pro beránka )

INTROITUS

Cinkne zvon.
Zvedáme z lavic naše zadky.
V rouchu bílém jak žampion
přichází s ministranty on,
děkan Hladký.

I. KYRIE ( Pane, smiluj se )

Sbor chvatně střídá dur a moll,
já, v krvi stále alkohol
z večerů minulých…
Darmo však chtít žít zas od nuly.
Byl bych ta samá bytost
malá,
ta stejná sebelítost
by mými ústy řvala:
„Pane, smiluj se!“

Když kněz chutná mešní víno,
vlastně krev tvou, v níž je změnil,
vzpomenu si, jak většinou
víno piju bez modlení.

Pane, smiluj se!

Jako kněz k oltáři kleká,
já spíš k záchodové míse.
To když alkoholu řeka
s žaludkem znepřátelí se.

Pane, smiluj se!

Mnohým jsem, Pane můj, ublížil,
mnohým jsem nepomoh v potížích,
mé hříchy malé nejsou,
Kyrie eleison.

II. GLORIA ( Sláva na výsostech bohu )

Je prosinec a sněží.
Ale jen z vlasů mých
poté, co se má dlaň hrabala v nich.

Ty lupy na koberci mi hvězdy připomínaj.
Jako bych se ocit ve výškách nad nebesy!
Však úplně sám! Bez otce, ducha, syna,
bez andělů, jen v prázdnu… Bože, kde jsi?!

Je prosinec a sněží
na zemi plnou krás.
Každého strážný anděl střeží,
Bůh je v nás.

III. CREDO ( Vyznání víry )

Moh bych se zaprodat životu v pohodlí
a nežít jenom tak skromně.
Najít si brigádu v obchodním domě,
opíjet se a nemodlit…

Nechci však rudou tuší,
krví svou,
ďáblovi upsat duši!

Ale jen rozum ďáblu říká ne
a city mé mě táhnou v jeho náruč.
Vnitřní boj v srdci od mládí až k stáru,
duše rozervané…

Ty, kterýs Bohem byl už kdysi,
Ty, který budeš, Ty, který jsi,
je-li mi do breku,
nabízíš útěchu…

IV. SANCTUS ( Svatý, svatý, svatý )

Svatý, svatý, svatý
nejsem a nebudu ani.
Jen duše plná tápání,
bárka bez vesel…
Řeka ji nese.

Ze břehů raší kapradí,
míjím prahy svého mládí.
Kolem plují lekníny,
dávno nejsem nevinný.
A s lekníny ryby leklé,
mám-li už svůj koutek v pekle?

Né! Rouhám se, odpusť mi!
Zbytečnými starostmi
zatěžkávám rozum.

Svatý, svatý, svatý
smrti se nebojí,
protože po smrti svojí
se neztratí…

V. AGNUS DEI ( Beránku boží )

Kněz rozdal křížky na čela
a skončil obřad, jež se konal.
Hra mocných varhan dozněla.
( Táta omylem z kostela
odnesl kancionál. )

S návratem domů jako kdyby
boží přítomnost ztratila se.
Skryt v dýmu ze smažené ryby
na zdi dřevěný Ježíš přibit
v celé své mučednické kráse
nepovšimnutý, tichý je
jak zakutálená hostie…

Pomáhej mi, Beránku boží,
svůj život smysluplně prožít
a nejen v knajpách u piva
hnít zaživa.

Ten život ne, Beránku boží.
Vyvolil sis mě pro jinej.
Než tělo mé do rakve vloží,
chtěl bych svou duši z hříchu vysvlíct!

Kdo na svou smrt však hodně myslí,
toho si k prsům přivine
leda deprese.

A bůhví, kam mě zanese
chlupatých nohou pár…

Život je dar.

Beránku boží,
tuhle mši pro Tebe jsem složil.