Na cestách

Až se tati,
někdy ztratím,
volej na mě svými jmény
do propasti zatracených.
Volej na mě bez přestání,
snad uslyším tvé volání.
(To, co bylo pouhé zdání,
je jen v nebi zcela k mání.)
Až se tati,
cesty zhatí,
budu jako anděl v letu,
klanět se jen tvému světu.
Budu jako anděl strážný,
radostný a také vážný.
(Já vím, musíš býti rázný,
nech mou duši v tobě zaznít.)