Profanum
Profanum
kdesi mezi stromy v temnotách,
dušička ve mne pomalu kvetla
a začal jsem věřit v sílu svých snah.
Jen nevím, o co jsem se chtěl snažit
a nevím, co bylo to světlo tam za stromy.
Snad jsem chtěl něco nového zažít,
nebo jsem šel jen vstříc pohromy?
Nicméně vydal jsem se směrem tím,
za hlasem, jenž volal: „Ego sum Via…“
V cíli jsem však uviděl, že jen slunce zřím.
A to byla „Veritas et Vita,“ nespatřil jsem Dia.
Komentáře (5)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
No, já zase nejsem spokojený dokud si nejsem jistý, že už nic podstatného nemá cenu měnit... čili mám rád svoje dílka takříkajíc "vybroušená". Leda snad, pokud by chyba byla přímo záměrem, ale s tím se člověk setká hlavně v próze. Tvoje dílo se mi přesto líbí, jen nevím, proč je tak monotematické (většinou jen takzvané "krasosmutnění")...
05.05.2008 08:54:00 | Dermgen
No... to je pravda :-)
Ale tak jsem to prostě jednou napsal a asi to tak i nechám... Nerad měním věci, co jsem už udělal.
04.04.2008 12:23:00 | Žiťa
Že je to gramaticky nesprávně vím :-) Ale když už jsem to napsal, tak to asi měnit nebudu...
Řídím se tezí Ladislava Klímy: I kdybych napsal "kobila", tak to tak nechám, protože takové bylo tenkrát mé psychické rozpoložení. (Ten citát není doslova, ale podstata je stejná)
02.04.2008 16:29:00 | Žiťa
je to skvělý, vážně, ale máš tam jeden patvar: správně má být "...vstříc pohromě". Návrh řešení: "...do již hrozící pohromy" To je jen nadrytmické. Ale třeba tě napadne ještě něco lepšího. jinak ale opravdu skvělé...
02.04.2008 08:50:00 | Dermgen