Vyslyšená modlitba

Byla krásná slunečná neděle.
Opravdu nádherný den.
Každý se hned zvedl z postele
a vyrazil ven.

Někdo však z lůžka nemoh' vstát,
ačkoliv byl ještě velmi mlád.
Předminulé noci strašný čin se stal,
kéž by se nám všem jen zdál.
Mladík se velké chyby dopustil
a tak nás včera navždy opustil.

Dívka jeho milovaná
v ten nádherný den
padla v kostele na zem.
Poprvé v životě před Pánem poklekla,
oční víčka pláčem oteklá.
Slzy jí po tvářích stékaly
a rty tichou modlitbu šeptaly.

Její srdce plné hlubokého žalu bylo
- vždyť až ze dna poháru hořkosti pilo.
Prosila Boha, aby milému život vrátil,
aby mohl napravit, co za života zhatil.

Bůh vyslyšel její slova
a mladík začal dýchat znova.