Vlk v rouše beránčím

Prach jsi a v prach se obrátíš,
boží slova v Knize Knih,
když další listy obracíš,
nalézáš božský klid.
Tam v písmu tiše přemítáš,
co stalo se či stane,
v duchu slova předčítáš,
a na konci je ámen.
Jen děj je trochu upjatý
a sleduješ-li boha,
tak tě asi potrápí,
a popadne tě zloba.
Jak to že jsi vyvolil
jen jeden božský národ,
jak to, že jsi dopustil
že není jiný nárok?
Jsou to slova ostrá,
jak ostrý zdá se svět,
proč Bůh nám něco vtlouká,
a nechce rozumět.
Vzpomeňme dobu válek,
utrpení střídá smrt,
slyším dětský nářek,
v oprátce lidský krk.
Jsme vlci v rouše beránčím,
nezáleží nám na víře,
co člověk chce si vyválčí
a pravdu vsadí za mříže.