Tři šedí poutníci

Tři šedí poutníci s tváří svou kamennou,
každý z nich kříž nese si na svých ramenou.
Jdou krokem pomalým,až k hoře co se tyčí,
ty kříže železné jim kosti v těle ničí.

Jsou staří, zesláblí a oči plné strachu,
jejich nohy bosé,se brodí v černém prachu.
Slunce zvolna zapadá,za obzorem mizí,
do jejich duše upadá popel temných vizí.

Jdou mrtvou krajinou,nocí tou černou,
kdo jim teď oplatí Bohu službu věrnou?
Šedý poutník-toť svatý kněží,
teď v dáli spatřil sedm věží.
A vítr zvířil šedý prach,
zří, že na blízku je krutý vrah.

Je to už dávno, co prošli tím krajem,
neštěstí dýše z dojemných stop,
slunce již zhaslo a prach padá na zem,
nikdo však netuší, že cílem je hrob.

Na ramenou černých vah,
kolíbá se smrt a strach.
Na křížích viseli ti svatí kněží
a jejich chladná těla v prachu teď leží.
Tam,kde teď stojí tři kříže kamenné,
leží tři těla navždycky ztracené.

Takto se vyplatí služba pánu bohu,
jejich duše ztracené navždy v temném rohu.
A tak se ztratila sláva pánů kněží,
a zvony železné zvoní z černých věží...