Gabrieli?

Nad starými hroby
stojí vrba tichá,
zná i temné doby,
kdy hlasy mrtvých slýchá.

Její náruč temná
co smutek lidem věstí,
jen ona je mrtvým věrná,
ti už nemají své štěstí.

To oni své sny zabíjeli,
teď slepě ryjí do hlíny,
"Probuď se archanděli Gabrieli,
to my jsme pány naší viny."

Gabriel však nikdy nežil,
andělé již dávno padli,
slepý národ všechny zabil,
rudé růže dávno zvadly.

Tak spí minulých let víra,
anděl,bůh-jen v srdci díra.
Naše země zvolna zmírá,
a dále slepě z okna zírá.