Sedmery oblaky...

Vstoupit tak do oblak, sedmeri řekami, sedmeri moři
v bezbřehé modři jež brány otevírá utopený denní svit
- prý všichni blízcí jí již odešli do věčnosti
a věčně putují, není v ní konce
-slunce i měsíc potopení v tajemství zavřené komnaty,
to tma šlape jim na paty a déšť pláče kuropěním....
sedmero mosty, barevnou duhou zmožená touhou
rozestírám sen do oken v očích

Je hříchem vstupovat na území stínů
a ptát se na příčinu činů
dřív než došli jsme pouti nebeské?