Chrám bludů

Tam tyčí se Jeho chrám,
až projdeš devět bran,
jen nedávej mi vinu
za království stínů.

Chrám temného Boha,
ze strachu hrůz mnoha,
kde splašky lidských bludů
předvádí se beze studu.

Dítě-člověk si řeklo,
že zasluhuje peklo
tak ze své vlastní vůle
trpí zvěrstva pohnulé.

Bůh stvořil nás jak čistý prach,
kudy vloudil se ten běsný strach
co zhmotnuje se v můry noci?
Šílím, křičím bez pomoci...

Proč bez milosti hřbety bije
vlastní bezmezná fantazie?
Člověče, jež stvořils nudu,
jsi loutkou vlastního pudu?

Když vlastní svědomí tě udá,
že nejsi dobrý, že jsi zrůda,
dovedeš to lehce, hravě,
trpět v pekle - ve své hlavě!