Víra v boha

"Proč jen žijem, bože?"
chtěla bych se zeptat,
když pohltí mne smutek
a já nechci tu zůstat.

Říká se: "Život je krásný!"
a jak to mám poznat?
Když celý život je promarněný
slovy pracovat, hlavně pracovat.

Chtěl bych si jej alespoň trochu užít,
šlo by to? Odpověz mi
a žádnou zradu zažít
prosím, o moc tě nežádám, odpověz mi.

Krásní lidé se mají dobře,
a co my ošklivý,
my můžeme strádat?
Neodvracej se ode mne, zlobře,
a odpověz nebo mám hádat?

Dej mi nápovědu, to moc nestojí
jen jednu malou, malinkatou.
Nebo rytířské ústrojí
bude svítit barvou žlutou.

Jsi schopen mi to povolit,
obdivuji tě, tvůj charakter
vybíráš jestli správnou odpověď máš zvolit.
A když zvolíš, řekneš, ber jen ber.

Mám si vzít své štěstí,
bude to fungovat?
Kdo zaručí mi, že naneštěstí
nebudu chtít proplavat?

Věřím ti, bože, že bys k tomu nasvolil,
nejsi vůbec hloupý
rád si připomínáš, jak jsi zápolil
se všemy světovými sloupy.

Tos byl ještě mlád
a mužsky ses stavěl k světu,
teď už jsi rád,
že se díváš na odvetu.

Ptáš se na jakou, jestli vím.
Vím a nejsem na to pyšný,
když vždy tě zřím,
jak jsi z toho krušný.

Jsou to tvrdé porážky.
I když jsi pánem tvorstva,
nikdy nazabráníš, aby penízky
byly ovlivňovány rukou lidstva.

Lidské příběhy - to jsou ty spory
znáš je líp než kdokoli jiný,
jsou to jen pro tebe chmury,
snad budeš jednou klidný.