Šílenství napospas

Ustupuji z obrazu, který vyvolává civilizace;
jsem otrok jejich chtíčů,
na place všední den tančí svůj hapyend;
Kdeže jsou úlevy dříčů pachtících se za hmotnem prožitků?
Pane bože, v nahotě oděném snu se zpronevěřuji obrazu,
který po mně chtějí,oblékám beznaději,
Ach, nebudu to já, to mé torzo se bude sápat po tvé lásce!
Podržíš mne?
Podržíš, já vím: spustím k tobě po provázku svých tepen krev,
aby namalovala obraz srdce odevzdaně tlukoucího
a ty vtiskneš tento obraz do zapadajícího slunce
Jenom tak probudíme spáče;
až noc zapláče prudce probudíme lásku
šílencům danou napospas