Báseň o bohu

Báseň o „Bohu“

Spousty lidí snívá o Bohu,
Já těmhle řečem věřit nemohu.
Všichni čekají páně hlas,
Však bůh je všude kolem nás!
Není to starý mudrc nad námi, ani kralevic chráněn hradbami,
není to žádná záhadná síla,Ačkoli lidem byla by milá.
Jako boha uznávám sebe,
Jako štěstí vnímám nebe!
Jako život sluneční jas, Jako věčnost obilný klas,
jako kata temnou noc,
má snad něco větší moc ?!
Kdo tvrdí, že všechno stvořil Bůh,
Má zastřený zrak i sluch!
Láska jest, když sluneční paprsky protnou oblohu,
Smutek, když dotknout se jich nemohu.
Je mi jedno, kdo co praví,
Rozvernost, jak větřík hravý.
Lidstvo se chvástá vírou v Boha,
Když pomoci má, vezme roha!
Každý koná v Božím jménu,
Pomáhat bližnímu svému ?
Pomůžeme možná sobě,
V téhle uspěchané době.
Pokud se Ti něco nechce,
Za víru se schováš lehce…
I stromů v lesích je však míň,
Než lidu co řekne psovi – Zhyň.

Kateřina Žmolová 25.6.2008