Hostina bolesti II

V poutech, na kříži násilně zavlečen,
za bláhovost a nesplněný sen,
s korunou z trnů vraženou do krve,
nepláče, modlí se k bohu, prosí svého otce.

Za život jenž nám byl dán,
nikdy nebyl, nebude už sám,
v duších jeho příběh každý má,
nad mraky otec jako slunce jen pokukává.

Už dnešní den nebude pršet,
už hvězdy tuto noc nikdy nevyjdou,
poslední večer s lidmi neznajíc čest,

jen v kapse, mincí třicet je slyšet chřest,
odchází poslední z prvních lidí,
nechává odkaz a mnoho nocí na snění.