Sám temnou ulicí

Sám temnou ulicí,
kráčel nocí bez hvězd a beze snů.
Vyvolen nikým a k ničemu,
šel sám nikudy a nikam,
cestou náhodně zvolenou,
mosty za sebou spálil.

V hlavě myšlenku dřímal,
však nemohl ji číst,
a tak hledal,
kudy k ní má jít,
jak dalo by se snít…

Sám temnou ulicí,
kráčel on dál,
bez myšlenky, naděje a pocitu,
postupoval tmám a stínům,
které občas potkali jej.
Krok za krokem,
neviděl světlo,
pak uslyšel hlas,
tajemný z dáli se nes
a z noci jej zval..

Pojď sem blíž,
vždyť brzo již,
cestu svou, naplníš...