Kázání

V mlze raní za úsvitu
Novoveský kostelík stojí,
uvnitř svíčky v řadách září
a kněz pokorně
začíná kázání.
Vypráví příběh starodávný,
jak snáž projde velbloud uchem jehly,
než bohatý do Království!

Slova prostupují do uší a srdcí
jak se nesou chrámovou lodí.
Bratři a sestry drazí,
člověk nesmí žíti pomíjejícími věcmi.
Bohatství,
postavení,
úspěch.
Člověk který chce Boha,
musí Boha na prvním místě mít!
Kdo touží po Bohu,
ten nic důležitějšího před Ním
nesmí mít.
Dvěma pánům sloužit nelze-
tedy majetek
a nebo Bůh?

Bůh, Bůh!!!
Volal dav nadšený!
a já v srdci volal s nimi.
Vy křestané, pokrytci!
Jen co z kostela vyjdete ven,
už vidím vás o světských věcem hovořit
a ve vašich dnech
jen majetku sloužiti.
Pak v neděli se vracíte,
na hodinu prosit o život věčný!

Já ale nesmím zapomenout,
já nejsem jedním z vás.
Od úsvitu do noci
chci jen na Boha
vzpomínat!!!