já v pekelném království

V propasti stojím, plameny mne šlehají.
Nad hlavou mi démoni létají, nenávist štěbetaj.
Na trůnu z kostí sám satanáš sedí, rukou mi kyne,
abych šel blíž.
Obrácenej kříž místo podnožky má, nad hlavou pentagram místo svatozáře, za trůnem sedí harém sukkubů, démonů ženských.
je děsivě krásný, nádherný anděl, i když má rohy.
V černých očích mu planou ohně, bere mne za ruku,
slova jak med linou se mu ze rtů, má nádherný hlas.
A jeho synové po boku mu stojí, každý z nich sám pekelný generál.
šeptá mi o vině kterou sám bůh na sobě má, o své vlastní moci nad světem lidí, o víře kterou po právu odmění. Věřím mu, říká že na každém z lidí mu záleží, poslocuhám omámen jeho věděním. už vím že jsem jeho novým majetkem, už vím že on je ten koho chtěl jsem uctívat. chce být mým otcem, za ruku mne stále drží, ten dotek pálí nádhernou bolestí, vím že on je můj pán a král. cítím jak víra má roste, já proklínám boha, chci pálit kostely ve jménu mého mistra. S ním konečně cítím, že nejsem sám.