Odmala věřím na anděly...

Odmala věřím na anděly,
na skryté „cosi“, jež nás chrání,
na lásku bez opětování,
která přetrvá, ztratíme-li
nějakou z lidských lásek plápolavých,
lásek, jež zamotají hlavy
a pak opadnou jako pěna
zanechajíce srdce poraněná…

Odmala na anděly věřím,
na vřelost podobnou teplu peřin,
jež hřejou, když mě trápí zima…
Odmala věřím na anděly,
zda vskutku jsou či nejsou – to mě nezajímá,
neb to, v co věřím, skrz mou víru dýchá
z prázdnoty, ze tmy, z ticha…