Na křídlech mystické noci

Odlétám na křídlech
mystické noci
vstříc nesčetně světů
za prostorem hvězd.

Vzpomínám na dny květů a slunce.
Létám nad obilnými poli
a modlím se u potoka
ve zpívajícím lese.

Odlétám na křídlech noci
vstříc dnům
kdy se naplnění
nejtajnější přání mého srdce.

Modlím se sám pod hvězdami
v bílé pláni země
a nechávám slzy
promlouvat tiše.

Zahrada má mlčí v západu slunce.
Poslední květy otáčí se za sluncem
a usínají.
Vůni těch chvil mám na dlani.

Naposled se ohlédnu
a hlasy světa utichnou.
Jeho hlahol mne nikdy nezajímal.
Jen pokora přírody
a krása Boha
v tančících paprscích slunce.

Odlétám na křídlech
tajuplné a tiché noci,
kdy mi světlo duše
odhaluje stero tajemství mého srdce
a dává mi poznat sebe sama
a Toho,
kdo je esencí života.

Pláč i radost let
se spojí
a doplují do přístavu Věčnosti.
Noc i den nejsou ničím
před Jeho vznešenou Krásou!

Vůně odvál vítr
do všech stran
a stopy zakryje bílý sníh.
Na jaře až vykvete louka
a lesem zazní zpěv,
bude už dávno minulostí
dnešní svět.