Sbírka padlých andělů

Padlí andělé

Jen leťte leťte padlí andělé,
Jen vzlétněte tam kam můžete .
Jen vzlétněte k nebesům ,
bez křídel tu zprávu neunesu .
Jen pozor na hlubinu
je přiliž blízko temnému lesu.
Jen leťte leťte vzhůru ,
a proste o naší záchranu.
Jen leťte , leťte křídla bílé ,
než se vaše hedvábí bíle
zapráší jen o naše chvíle .
Jen šedivá a nudná barva zbude z vás a prach
z naších hříchů pokryje nás.

Jen leťte leťte bílé holubičky jen hubičku dejte mu.
Jen leťte leťte křídla bílé už je čas než přijde chvíle.
Ta chvíle je už šedivá a křídla jemně nahnilá.
Jen leťte leťte padlí andělé nenechte se změnit v plevely .Jen kytky kvetou vesele a plevely temné rostou ze země .
Šedivé jsou myšlenky a temné jsou chvíle však nadbude ta špatná teorie.

Jen vzlétněte padlí andělé .
Jen vzpomínku nám nesete
a sebou si vezměte ty naše těžké hříchy.
Anděl se snažil vzlétnout však
křídla křehká jsou ,
podlomila se a anděl mrtev jest .
Jen křídla zbyla z něj a studené tělo leží tu.
Vždy´t anděla nelze srazit na kolena
a vyrvat jeho duši z těla .
Jen chtěl odlétnout
a vy jste mu utrhli křídla
Jen….leť , leť padlá duše anděla
, jen vzlétni teď nastala tvá chvíle ,
chvíle padlého anděla.

Jen duše z těla a tělo bez duše bezladně leží tu jako uschlá větévka . Jen leť bílá holubice , vzlétni vždyť máš křídla .Leť , leť až neztratíš i ty duši.
Jen křídla andělů jest tu jsou dána obě už jsou v práh proměněná . Jen tělo leží tu v prachu hříchů a nemůže jít ven.Jen Temný les šumí ve větru a hraje si s tělem padlého anděla.

Jen anděl mrtev jest ta duše
Svobodná umírá.
Křídla padlých andělů jsou rozsypána po okolí.
Těla bezvládná leží a vítr si s nimi hraje.
Jenž lítat by chtěla a křídla nemohou nalézt.
Vítr vane a hraje si s těly andělů.
Nicota už jenom prach.

Jen leťte , leťte vítězní andělé .
Jen lítejte a jásejte
nad svou svobodou.
Jen vzlétněte k nebesům
a doleťte do nebe.
Jen leťte , leťte ,
leťte vy jste svobodní andělé
A andělé vítězství
budou zde navěky .
Bílé peří jest tu znovu
a andělé jsou mezi námi
Ach díky Pánu Bohu.

Ohnivý anděl
duše svobodná tělo bezvládně jako troska kostela.Ulomená křídla z krásného anděla.

Popel všude jest ta ruka vzchopila se
a rudá kapka krve z prstu odtéká. zvony biji ruka stoupá
Ted již. Ach ne . To je nemožné.
Za rukou stoupá tělo z popela.Hlava tvoři snad anděla.
Temná to postava.
Teď již mnoho vzešlo.A druhá
a hned za ní.o PÁNI.postava
Již vystoupila
z hořících větví.
Skácené snad ze smuteční břízy.Ale paní. Již vystoupila.
Oo pohleďte jen na ní.
Postava se postavila otevřela oči.Strouptnaté tělo.Oči s hvězdici se tyči nad lampou hořící.
Ta ústa , rudá orosená od popela.Tělo bílé však horké se zdá.Ach ty vlasy ohnivé pokrývají tělo nevine tělo.
ACH ten člověk z popela má křidla složená.Tiše stojí dívá se.Nádhera.
Křídla už nejsou složená o páni to je nádhera.
To peří, ten popel!
Šedobílá barva peří s odstíny popela ohnivého anděla.
Velká křídla ohnivého anděla.
Jeho krásná postava.Ach to ne !
To druhá postava.
schovává se za tu první.
Jako stín se blíži, potichu, tiše nožka s kopýtkem klopýtá za
postavou s popela.
Hřbet srčený, a hle má to ocas schovaný.
Vlasy krátké. A jazyk .
jazyk...jedovatý.
Postava obešla anděla.,,,hahaha´´
hle troska anděla, promluvila postava s jazykem hada ´´
Anděl-,,Jdi pryč ty ohnivče.´´( křikl)
Ohnivec narovnal hřbet.
Zdvihl nad hlavou svou levou ruku a rychle jedním švihem klesl k pasu.V ruce se mu objevil velký ohnivý bič.
Prásk sním o zem , až se popel zvířil dokola.a hle kdo tu stojí.v démona se ohnivec proměnil.
Podivné menši jest to stvoření.A hihňá se to dál.Tak co teď,zvolal
mohutným hlasem.
Ha teď tě stihne krutý trest.(Smích)
Anděl se otřepal o páni nádhera Před chvíli tu stál ohnivý anděl a teď teď tu stál bílý anděl.Jen popel spadl těžce se na zem.
Bílý anděl mávl křídly, které ještě místy znamenal prach.
Objevili se andělé apokalypsy v houfu lítici k anděli.
Démon-Vyzíváš mě snad na souboj?´´
Tak tady to máš!
ozval se znovu dunivý zvuk.
U démona stál člověk.A u anděla v náruči bylo mládě člověka.
Ani popel ani zemina, byla tu normální krajina . Tak tady je zase konec ohnivého anděla a nastupuje čas Démona a člověka.



Anděl,démon a člověk
Předmluva
Ach anděl vzlétnul a pohlédl na zeminu.Tak tady je stále prach,
však i jsou tu světla zářivá.Dusí je však zrnka popela.
hříšník-Ach tady ta havěť zpívá písně, a skutky nebeské konají.

Anděl letěl dál.Zastavil se nad hladinou, tam dítě sedí a slzičky roní na košilce flíček a knoflíček chybí.
snad NĚKDO ZACHRÁNÍ PACHOLÁTKO A POMUŽEMU PŘEŽIT.

Padlý plačící anděl
Nářek hříšníka-Už zase přilétly ty nebeské bestie
Už zase přilétly a hlas se jim chvějí
Už zase přilétly ty harpie rvoucí vlasy ze svých těl
Už zase jsou mezi námi ty potvory.
Už zase kráčejí ve svých šlépějích.
Už zase odírají své těla o skály
Už zase jsou mezi námi
Anděl-Jen naříkej ty hříšníku ,blaze těm kdo věří v Boha.
Neboť jejich je království nebeské.
Jen jsme přilétli zde a vy jste nám vyrvali křídla.A to už je vaše vina.Na peřím bíle už jsou jen vaše chvíle.Šedá v práh změněná.
Ruka dotýká se peří a smétá zrnka hříchů.

jděte pryč vy bestie.
Jděte se vyplakat k té své bráně nebeské.
VYPADNĚTE.My vás tu nechceme.
Jděte odkuť jste přišli.Anděl kráčel dál však nohy těžké jsou , chodidla odřená od kamenů křídla nalomená a pírka vytrhaná.
Anděl složil hlavu a slza dopadla na ruku ,svírající hlínu.Ruka umazaná a slza stéká a dopadla na zeminu.
Vsákla se však do prachu po ní tu zbyl jen malý flíček.
Jen jděte pryč šedá stvoření my už se postaráme o ty vaše duše.Vymažeme z naších hlav.

Démon-My nechceme ty vaše zázraky.
Jděte pryč.
Anděl šel.
Počkej , vždyť ty jsi bestie patříš tedy mezi zvíře.Běž pryč.
VYPADNI!
Už let ty holubice
Anděl si klekl a modlil se.
K čemu ti je to modlení, v práh vás stejně promění.
Démon-Hej ty tam , pojď semnou.

Hříšník:Zvolil tu verzi drsnou, pokřik se linul , ten hlas jen klidem.
Nikam nejdu proč.
Démon:
Ty zbabělče zbabělá snad nebojíš se anděla.
Anděl je jen tupé zvíře, démon zato ví že, krutě zaplatí ten bílý tvor,on jest špína světa.

Já jsem pán, a ty jsi pouze člověk snad?
Pojďme spolu zabít toho anděla.

Hříšník : Jen počkej ty démone já jsem tu pánem a ty jsi jenom plamen.


Démon:Ty tupý člověku,snad ty chceš předehnat mě?
Velkého pána? Snad nechceš zahubit bílého hada.
Ta špína tam leží a brečí.
Ta bílá holubice už nevzlétne již nikdy více.
Však poslouchej mé názory,ta havěť tam leží.
My jsme páni nadevše mi.Ten anděl je jen bílé peří .
Pojď jen pojď zabijem ho , už máš vinu.
Už ta ruka bílá dotýká se chladného těla.
Já chytím za nohy, ty podej mi ten střep řezavý.
Hrot ostrý je a tělo bíle , už jenom zmije zbude.
Tak pojď ty člověku a učiň tem skutek snad se nebojíš mě.
Pojďme spolu, ta holubice už nevzlétne již nikdy více.
Ta holubice má krček bílý ten stočit už jen na chvíli.Pojď se mnou useknout ty křídla.

Pojď ty zloduchu, zbabělá snad nebojíš se anděla, anděl je jen bílá holubice krček má bílý to peří bílé, jenom ruce šedé zakroutíme holubici a bíle peří se promění v rudou barvu.
Pojď ty človíčku, pojď už je čas zabít anděla.

Jen počkej ty démone, proč tak náhle zabít toho anděla?Jen počkej ty ohnivče, snad ty chceš odtrhnout bílé plátky od svobody?

Démon:
Snad jsi neprocitnul ty měkkotino, snad slza nestekla ti po tváři.
Ach, ty ubožáčku , pojď se mnou nebo odejdu a anděla zabiji sám.

Snad si nemyslíš že bych odešel. Já půjdu a anděla přitluču s tebou.

Démon seskočil ze skály a kopýtkem poskakoval.Přistoupil k člověku a šli zabít anděla.

Člověk-Ach ty anděli jdi pryč, uteč!
Démon-Ach ty člověku zabij toho anděla!Co to říkáš !
Člověk-Já to říkám tomu mláďátku,ať utíká pryč.
Démon-Ach máš soucit snad (zvýšil hlas až do řevu se sklouznutím hlasu do sucha)
ztrať se mi z oči ZTRAŤ!
Nechceš li zabít bílého anděla jdi pryč ty zloduchu zbabělá.

Člověk-Tak démon si neumí pomoc sám? Nebo se boji ?Bojí ,se že by se jeho hlava roztřásla a rozmázla se.

Démon-Nech si svoje sprosté řeči.UŽ DOST!ty prostý živočichu, vezmi dýku a pojď (Démon nasadil milý hlas)Zapíchneme chladná křídla.
Vezmeme mu duši!
Člověk-Ach démone, já nemohu zabít dítě.
Démon-Ale, co tvá duše!(démon se postavil na špičky a rukama jako by se chtěl vrhnout na duši člověka.Olíznul si rty.)
Člověk-A co ten maličký , bez matky nemůže, vždyť už sotva dýše.
Démon-Pojď jen pojď dostane se ti dobrá odměna.
Člověk-Mě nevadí dýka, mě je lito malého hocha nebo děvčátka snad?
Odměna?Rád půjdu zabít anděla.

Anděl uronil slzy, ty však žíznivé byly a sebou vzaly práh z anděla,
už se vsákly do zeminy.

Muž vzal ostrý střep dupity dupity klep.Už stoji u anděla a třesou se mu kolena.
Démon k němu přiskočil.Jen pojď.Už je čas.Ten střep je ostrý krásně, řezavý.
Už ta zmije už tu bude.Anděl se posadil na zem a sítě pod křídly se krčí.
Oslňující světlo , záblesk. Střep,průzračné světlo skrz něj vyšlo.Strach, chlad pád.
Anděl začal plakat a modlil se.

Démon-Jen se těž ty bílá havěti
Už bude jenom padlý anděl.
A ty člověku snad pochopíš tu vinu svou než se hadi rozlinou.

Ptáci oklovou tvé kosti snad dosti neboť tvá hruť je štít , nohy laně a tvá hlava jedné saně.(Zakřičel démon na anděla)

Já jsem anděl posel božský žádná mršina už dosti , dosti.Jen zlost tebe ovinula , jako harpyje rvoucí kus z tvého těla.
Já jsem anděl má duše zůstane zavřená.,
Štít můj zůstane Bůh mě opatruje. Mé tělo si můžeš vzít ,ale duše duše ta je svobodná.
Démon-Já , ty bílé stvoření uhrnu tvou duši i s tělem.A já jsem pán nadevšemi už jenom jeden pohyb stačí a ke smrti dotek .
Anděl se přikrčil a náhle povzlétl křídla zachytila vítr vznesla anděla.Letěl výš a výš, ach můj pane.Já teď zahynu ty však zachraň zeminu.
i když chovala se nemile ušetři ji Hospodine.Ty jsi největší na zemi.Moje tělo nech proměnit v slzy a práh.
Už to bodavé ostří už kosti drtí
v těle bílém , křídlo letí i tělo s ním.
Už tu to bílé tělo už práh jen zbylo
(Teď však temnota a sníh , někdo jede na saních)

Skleněné slzy padlých andělů

Anděl se skácel a jeho tělo leží zde a myšlenka jest tu stále v nás.
Ta chvíle už nastala a duše klesla na dno.

Listí šumí ve větru padlých andělů.Šedivá je myšlenka a naděje je mizivá.Listí šumí a hraje si s mrtvými anděly.

Lístek letící už spadl do tůně
,už nemůže bojovat s větrem.
Už jenom špína se lepí na lístek tonoucí se
ve vodě hluboké.
Bahno smrdí a lístek
voní javorem.
Tráva rozkvétá a
slimák jí požírá.
Ropucha ošklivá je přímo úměrná
Tůni zelené.
Je příliš těžká ta vzpomínka a hroty ostré jsou.
A srdce omotané drátem se vzpírá.
Ruka pořezaná celá zmotaná
A unavená jest ta chodidla už nemůžou putovat.
Ústa plná slin a drsného jazyka

Už jenom oddychy těžké jsou .
Lístek utonul v deštivé vodě.
Ruka krčící se při těle.Studené jest tělo
A duše smutná je.
Tělo je umučeno a ta chvíle
už blízko je a hle…vítězný anděl jest tu s tělem.
Anděl poklekl a svýma rukama se dotýká těla.
Už je čas jej vzít na kolena.
Ne ježte chvilička.

Tlapky se vzepřeli a síla z něj vychází .
To pes ležel zde teď jen zdechlina a hrst srsti jest tu v tůni.
Jen les ,les a vítězný anděl jest tu se psem v tůni už leží oba.
Teď tu zbyla pouze hlína.
T hlína leží zde .
A tůň už není .

Tělo anděla je spolu se zdechlinou
ušlapaná pod tíhou ,,hlínou‘‘ lesa.
Lístek javoru už nestoupá nahoru
nýbrž je spolu s padlými stromy.

Jen prach a kamení leží zde .
Ta víra už je ztracena a chvíle už začíná .
Čas už není teď už jenom sekunda.
A sekunda už je konec země.
Jen andělé Apokalypsy letí zde nás
zachránit za naše činy.
Padlí andělé tu leží na zemi a snaží se
vzlétnout však křídla nejsou a kus bílého
peří se rozsypalo v prach a z něj se stali skleněné slzy..
Slzy padlých andělů.

Sekundy běží a slz přibývá.
Prach už je všude , nastala černá hodina.
A ze země se roní celé moře
skleněných slz.Slz padlých andělů.
Slzy padají do nicoty .
Temnota je pohltila a některé dopadají
na sklíčko v nicotě.
Každou
sekundu dopadne jedna slza.
Jen nicota a ťuk,ťik …
Teď už je ticho poslední sekunda,
poslední slza dopadla.
Jen černo a nicota .
Nic už není jenom nicota se tyčí ¨nad černem .
Těla padlých andělů a těla hříšníků jsou rozprášená v nicotě.
Slzy padlých andělů..