Opakující se litánie ...

...

Jako bych procházel tajuplnými chodbami
starých zámků
A hledal spící princezny svých
ztracených nadějí a lásek
Pevně rozhodnutý k tomu
že je najdu spící a nebo bdící
Ve věži kdesi pod nebem ...

Jako bych se zachytával záchranného kruhu
Vhozeného do volného ringu
běsnícího moře
Nad hlubiny neprobádané mým pohledem
Člověka stále toužícího
po jediném ...

Po trošce zapomenuté Tvé lásky ...

Jako bych odříkával modlitbu za příbuzné
Všechny známé
co odešli přede mnou do neznámé země
Kde v záři věčného Slunce
nemusí už hledat svou lidskou identitu
Pro vzpomínky co se ze srdce neztrácejí ...

V okamžicích věčného míru
Kdy Pán Ježíš
o Boží lásce k nim hovoří ...