Víra

Nevíš co je pravá láska,
nikdy jsi ji nezažila,
já ji žiji, já ji cítím,
mne se do srdce nadosmrti vryla.

Kašlu na tvá prázdná slova,
nahatá při měsíčním svitu,
kašlu na ně, říkám znova
i když vedle mne jsi tu

a proklínáš mne jako zrádce,
a já zatím jsem jen dárce
nových lásek na březích nových pokolení,
kde se lidé v trosky mění,

kde umírají v hříšném opojení,
bez zábran a bez mámení,
jen se svou vírou ve spásu,
jen se svou vírou v krásu.

...

Tak umřeli a byli šťastní,
spojení a v prožitých slastích
přáli si konec, který je svírá...

A kde je víra? A kde je víra?