Chtivý král

Na svém krásném bujném koni,
král po lese pannu honí.
Právo první noci měl
a když neměl, přec je chtěl.
Ta z tří sester nejmladší,
ta dnes bude nejsladší.
Vzpomínajíc ženicha,
panna přes les pospíchá.

V očích chtíč a v tříslech žár,
šílený je touhou král.
Dívce dech už dochází,
zhroutila se do mlází.
„Žádám tebe svatá panno,
nechť panenství uchováno.“
Kůň jí dýchá do tváře,
hledí v oči vladaře.

Zoufalá se vrhá v močál,
král jí opět stíhat počal.
Šaty blátem zmáčené,
čelo potem zbrocené.
Silný kůň se v močál boří,
králi v očích plamen hoří.
Náhle dívka spanilá
na druhý břeh vstoupila.

Král se ale boří dál,
jeho kůň už život vzdal.
Síla, že je spasena,
podlomí jí kolena.
Díky Panně Marii
utekla zlé orgii.
V očích sotva život hoří,
bláto mlasklo, král se boří.