Slzavá víra

V pláči spí to děvče sladké,
aniž by však věděla,
snídám z její kůže hladké
slzy s vůní kostela.

Hned nad ránem modlitbičkou
nové jitro přivítá,
omotána boží smyčkou
na ranní mši cupitá.

Ani trpké víno mešní,
Nespálí ten slizký žal,
Všechny touhy v sobě vězní,
By ji nebe daroval.

Večer, když se zešeří,
vlhké tváře marně skrývá,
Svaté slzy večeřím,
do ran v duši sůl se vrývá.

Modlení je zdrojem strasti,
chybí rozum, chybí hřích.
Nepoznala ten žár slasti,
má jen touhu na očích.

Právě jí se bratři týká,
fakt, že jitro radosti,
ať si, kdo chce, co chce říká,
není v boží moudrosti.