TO VŠECHNO V PŘEDJAŘÍ

Probírám se ze zimního spánku
Ach, vzpomínám si na své sny -
již vloni měly na kahánku
Tak velmi pomalu se prodlužují dny

Ó lhostejnosti spících bdících lidí
mysl se pohybuje v kruhu jen
Světlo buď vidí nebo nenávidí
a nikdy nevykročí z kola ven

Já zase zkoumám jiné světy
a co je blízko, špatně opatruji
Tak málo zalévám své květy
a ony chřadnou v temné sluji

Buď můžeš čekat zázrak shůry -
něco s tebou snad zatřese
či sčítat svoje noční můry…
Čekáš, co ráno přinese

Možná, že jsou to nesmysly
Svět divadlo je, kde my hrajem
Do pekla cesta s dobrými úmysly
s rukama krvavýma k bráně Ráje

To všechno v předjaří mě napadá
někdo snad řekne, že Tvou vůli pozná
Tvůj vítr, slunce je i květů zahrada…
Tvá cesta krásná je i hrozná