Padám

Padám,
z nebes, kde padák nikdo mi nedal,
skrz mraky, k zemi pomalu se blížím,
padám.

Z výšin,
kde úžasné barvy v lidech jsem viděl,
neexistovalo tam nic, jen pokoj věčný,
pocházím z výšin.

Padám,
z nebes, kde ruku nedostal jsem pomocnou,
skrz šeď mraků, k zemřelé zemi padám,
padám.

V náruči dítko s úsměvem od DaVinciho,
krví podlité oči nespali už měsíce,
není nejvyššího a ani nic co by ho chtělo,
vždyť ten uzlík úsměvů umírá, to mu nepomůže?

Padám,
už nechtěl jsem chodit ruku v ruce s vrahem,
k jeho nohám modlitby padaly a teď?

Padám…