Zamyšlení nad šansonem Ester Kočičkové

Třeba Maria
ještě jednou porodí
a bude mít holčičku
sladkou jako med
která kříže nezná.
Na svých dítkách bolístky pozná
a splní co na očích uvidí.
Človíček bude moci prosit
i za to co se do teď stydí
jenom domyslet.

Nebude stírat každou slzu z očí
protože nebudou už slzy.
Dřív než tíseň přijde
na pomoc nám skočí.
Přijde dřív než brzy

Chtěl bys mít dušičku v peří?
To by bylo krásné!
Bylo by to plodné?
Tak to zas ne!

Od kdy člověk ví
za co vlastně prosit?
Od kdy aspoň tuší
co je pro něj dobré?

Maria už neporodí
Ježíš musí stačít
On má v rukách život můj.

Někdy bolí v srdci
někdy bodá v uších
jeho výzva prostá:
"Vezmi svůj kříž
mě následuj!"