Hlubiny bezedné

Hlubiny bezedné
rozprostírají se v nás,
jednou snad najdu dveře k ní,
v duši mi nádherná melodie zní.
To ozývá se hlubina
schovaná do kapky krve,
vždyť byla jsem tu vždy,
kdysi i prve,
čekám na správný oka mžik,
který mě vpustí
do Hlubiny,
kde koupat se budu
v rozcuchaných paprscích
Boží lásky
a budu rozumět
celou svou věčně
prchavou
pomíjivou
jepičí
letmou
dočasnou
vypařující se
proměňující se
bytostí.