V Betanii

Za stolem sedím
Úžasem hledím
Nardové vůně
Plný je dům

Marie brečí
U nohou klečí
Ježíšových

Vlasy je stírá
Nohy mu líbá
Rozbitá nádobka
Vůni šíří

Mé srdce pláče
Bojácné ptáče
Stisknuté rty
A tváře pohoršené

Nenávidím se, že
závidím…
závidím…
Tak strašně závidím…

A Tvůj hlas jemně zve
Šimone… tak pojď
klekni
teď je přece řada na Tobě…