Trápím se pro Tebe, maminko

Trápím se pro Tebe, maminko.
Trápím se tělem, ale je to duše,
co se stydí za své chybné kroky.
Musíš mně vidět jako nahou,
vidíš to bláto na bílém těle.
Válím se v něm,lebedím si
ve své zabedněnosti.
Oči své mám zavřené,i přes brýle
nevidím.
Otěže svého života špatně držím
v rukou.
Jsem stále stejně hloupá
a stále dělám stejnou chybu.

Nedám si říci.

Neposlouchám dobře míněné rady.
Otročím pro druhé, sama se po
kousku rozdávám a mí nejbližší strádají.
Uniká mně láska syna. Chci jí zpět.
Vzdaluje se ode mne skrze chaos,
ve kterém odmítá žít.
Nechci ho vidět v partě zevlounů
a lehkých holek.
Chci ho vidět v laskavé milující náruči.
Chci ho vidět jak ke mně přichází
a touží po milém slovu.
Musím si dát do úst roubík, abych
pokorně vyslyšela volání o pomoc.
Chci učit první krůčky muže,
co chodit zapoměl už dávno.
Chci ho přimět milovat se a ctít se.
Chci vytvořit vzor pro další pokolení.
Chci obohatit to, čemu se říká duše.
Chci najít vnitřní rovnováhu, zbavit se starých
nánosů a špíny života.
Co naplat, že někdy nechci slyšet
naříkání duší a jejich pláč.

Tobě, maminko, děkuji za prozření.
Chci si pamatovat každé Tvé moudré slůvko,
Tvou upřimnou radu.
Buď mně prosím nápomocna a dopomoz
mě k činům,
které jsem měla udělat dávno.
Vlož se mně do mých snů, abych na nic,
co mně kladeš na srdce, nezapoměla.
Udělej ze mne šťastnou ženu, která dokáže
nevídané věci.
Ukaž mně mou cestu, nauč mě zacházet s dary,
které mně byly dány do vínku.
Jsem Tvá dcera, tak Tě, má milá maminko,
prosím o pomoc.
Chci, maminko, abys věděla, že to nevzdám.