Anotace: ...
Milosrdný, co odpustí všechno absolutně nekonečně všem,
co každý jen může tušit v hloubce nejhlubšího bytí,
znát -li chcem, jakto možné je, a čím to takto,
jak nekonečné lásky světlo svítí... a za Ním Jdem...
V obzorech tušených a v dálkách mlžných oparů,
snad k smíchu jsme, kdo myslíme - takhle postaru...
Věci letité mají pevný a dobrý základ jistý v hloubi,
a jdem tam, kde láska se a čistota duše snoubí.
V dávné a podvědomé touze po vznešenosti životní,
píšeš to srdcem a za to tipuji Tvá slova,
jsi mládí samo a z Moravy, sem vrátím já se znova +++
22.08.2009 01:00:00 | Veselý Drak
V první řadě si musí člověk odpustit sám...v tom je celé tajemství..;o)
14.08.2009 12:32:00 | Agniezka