Nadějě smrtelných(Smrti se smějící)

Nevědouc, odkud, kdy a kam,
jejich kroky na kraji propasti,
vedou cestou necestou,
přes kraj velké bolesti,
(však vedouce, do země milosti...)

Mír, spánek a věčný kryt,
- neznámé jsou to pojmy,

vždy svár, lež a nenávist,
je pocit, jež do jejich srdcí byl vryt.
(Vždy na cestách smrtelných být.)

Co jim odvahu dává...?
Vždyť osud, pokud je,
jim věčnou bolest dopřává!
Kdo je před smrtí obhajuje?
(Kde vězí síla, která na živu udržuje?)

Proto věz...
Víra v to, že zítřek lepší nastane,
naděje ta, že cíl cesty vždy zůstane,
láska která nikdy, nikdy nepomine...


Smějí se bolesti, smrt je jim cizí,
kde jejich strach a úzkost mizí?
proč jejich smích a věčný klid,
nezmizí, když vědí, co bude se dít?
Jakým právem je žalobce soudí?
Jaký je zákon, jenž před ně postavil?
Vždyť ten, co mrtvé těla ze spánku probouzí,
ten zákon, to právo proslavil...
… A smrt je jim stále v patách... Nikdy nespí...