Kometa

Já zrozen byl v minulém století,
od mládí slýchával, že zase přiletí,
z vesmíru tulačka Halley Bob kometa
co hvězdný prach ohonem ometá.

Vždycky když zjeví se, něco se stane
posel je osudů, lidí a planet.
Byla i toho, když svět dostal Krista,
jak neměl k zrození žádného místa.

Dny návštěv střídaly roky odloučení,
nebyla již svědkem Kristova umučení.
Zase se vrátila, až svět měl válečnou vřavu,
kdy bratr rozbíjel bratrovi hlavu.

Plakala,jak viděla vymírat osvícené rody,
smála se, co život připravil za náhody.
Vrátila se i na devadesátá léta,
kdy bylo již po komunismu veta.

Chtěla se usadit, stářím prý sešla,
za Bohem poprosit, i poselství nesla:_

Že bloudí od věků, nemaje místa,
prý jedno u země, že snad už si chystá.
Z mlhovin neznámých,se celá chladem choulila,
až u nás u slunce,teprv by se ohříla.

Bůh na to, že pravidla vesmíru jsou dána,
a ona vážedná, ctihodná dáma
se s posledním oběhem do slunce ponoří,
až soudem pro lidstvo, obzor se rozhoří.