Bezedná naděje

PO DEŠTI

Na špinavých chodnících
se smějí modré oči louží.
I ony po tobě má čistoto,
má lásko touží.

A nebe začalo být místy modré,
A já už vím,
že všechno bude zase dobré,
že slunce brzy louže usuší,
a nalije nám světlo do duší.



SVOBODA

Peníze, věci, místa i lidé,
ztratili svou cenu,
ve vzduchu cítím velikou změnu.

Smysl má jedině pravda,
svoboda a láska,
jako když moře mé nohy laská.

A vítr pohladil mé vlasy,
A slunce prosvitlo přes dlouhé řasy.
Jsi prázdný a přeci plný,
jak moře a jeho mocné vlny.



LÁSKA

Jak malý kvítek,
Či chomáček sena,
Letící větrem ničím netížena.

Letím,
Až přistanu někomu na dlani,
Jemu pak prozradím,
Že láska je létání.

Snad létá rád,
snad taky poletí,
uletím dřív,
než hodí mě do smetí



BEZ TEBE

Nedosáhnu na nebe.
Stoupám si na špičky,
Však jsem příliš malá.
Ach, kéž bych
nějaké mocné kouzlo znala.

Kouzlo, co zazpívám větru,
a do mraků,
A pak se stane ten zázrak zázraků.

Na vše se kouknu hezky z víšky,
mé smutky budou jak bezmocné myšky.
Ukaž mi hvězdy,
ty které dobře znáš.
Ukaž mi krásy,
Co v srdci ukrýváš.

S tebou i bez tebe
nevzdám se snadno,
vůbec mi nevadí,
že v nebi je chladno.



Dám si...

Vítr do vlasů
a slunce do očí,
vodu do pouště,
všechno se otočí.
Duše se nadechne
větrné něhy,
v srdíčku roztají
všechny sněhy.



Kdo ví…

Když ještě byla malá,
Svou krásu a radost znala.
Jenže teď, všechno je tak jiné,
Jen o lásku prosíme, o lásce sníme.

Tak ptala se lesů,
Proč láska tolik bolí,
A les jen zašuměl,
Hledej támhle v poli,
Ale to pole, zimním sněhem smutné,
Mlčelo tiše, že ptát se více,
Není nutné.

Odpověď na lásku není,
Mlčení duše, namísto snění,
V tichu tě utopí tak,
Že budeš volná, jako pták.