Louka mých citů

Vykvetla louka mých nejhlubších citů
a spočinul na ní slunce svit.
Dýchal jsem vůni všech těch květů
a byl jsem v lásce utopen,
plaval jsem v moři vlastního bytí
a můj Nejdražší Pán Bůh
Svou láskou mé srdce hřál
a můj svět prozařoval.

Na stromech plody obtěžkaných,
u zpívajících pramenů v lesním tichu,
ve vzpomínkách dětských dnů,
ve hvězdném nebi, když den jde spát,
nalezl jsem Tvou sladkou Tvář
a otisk Tvůj,
našel jsem naplnění a smysl mého žití.

Píseň mého srdce v uších mi zní,
jsem to já,
Boží dítě
a syn Matky přírody.
Moudrost každého kamínku
i krása suchého listí na podzim,
unáší mne Tobě vstříc.