Purpurové modlitby

I.

Skrývam svou svatost,
K.... svou lehkost.

I svatozář svou,
K.... klín.

Přejeme si skrytě,
by zahlédnuty byly.

By se dotkly,
pochopily.

Vnikly do útrob vědění.

V extázi, k Bohu, vyvrcholení!



II.

Zírám na kříž,
pne se,
zrudlé maso nese.

Na jablko Madonino,
bledé,
i ven rve se.

Drtím klouby,
prsty dlaní v křeči.

Sladce,
krůpěj stéká,
já,
Maria i Ježíš heká.



III.

U oltáře rozpínám
svou náruč.

Zrodu se dávajíc.

Rty modlitbou zvlhčené,
líbají tě tvůrce.

Vnikáš hlouběji,
až k duši,
ach,
Duchu Přesvatý!



IV.

Konvičku nakláníš k mým prstům,
omýváš stíny nocí.

Pramínkem k projasnění.
Zlatavě se třpytí.

Leč temný kout duše,
s ústy,
pobízeni k pití.

Otíráš do plátna,
poslední poskvrněnou kapku z dlaní.

Leč mohla strávena,
zaniknout,
spočinout,
v mé krvi.



V.

Mea culpa, mea maxima culpa.

Toužím tě přijmout,
rozplyň se naň lehce,
jazyku mém.

Nedej zahynout mně hříšnému.

Svátosti má nejdražší,
svázán jsem,
svou pokorou,
zažeň mé sténání.

Nezasloužím si, abys ke mě přišel...

Dechem orosen,
s tvrdostí skutečnosti,
jemně se suneš.

...řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.

Hostie má,
maso živé,
ukojen,
polykám!