Stíny tužby

Proč mlčí, proč nic neříká,
jen prstem úst se dotýká,
je ve mně strach a panika,
že můj čas brzy dotiká.

Nic nedrží mě, rodina a práce,
rozdat se, to je další štace,
Bůh poslal bratry na pomoc,
jeden je světlo, druhý noc.

Pohádky, písně cestu tají
a v sobě Boha uctívají,
úkryt před sebou není nutný,
mít hadry, obleky či kutny.

Přijal i lidi, co mám ráda,
bez nich má duše chřadne, strádá,
až beze zbytku příjmu hoře,
najde nám místo na obloze.

Milovat celým srdcem, celou myslí,
pracovat pro druhé a čistit
nánosy hříchů, zlo a špínu,
najít k sobě druhou polovinu.