Hledání

Hledali jsme Boha, hledali ho všude,
ve vesmíru i v mracích.
Hledat ho budeme dál, jak jen to půjde,
sníme o něm, jako o nesmrtelných ptácích.

Přišly války, přišly boly,
lidé se modlí více a více.
Padne zlo, lidé zapomenou na okovy,
začnou zhasínat v sobě víry svíce.

Hledáme dál, jak na poušti vodu,
Bůh - dědeček spravedlivý sedící na mraku.
Lidé prosí o vykoupení, o věčnou svobodu,
se svou pýchou se utápí v kostele jak ve vraku..

Hledáme Boha pro své vlastní potěšení,
házíme vinu na něj a jeho rozhodnutí.
Naše víra není pevná jako lešení,
přesto vznikají nová náboženská hnutí.

Zakládáme vše ve jménu Boha,
pro vlastní osvobození od hříchů.
Slunce zapadá, černá se obloha,
nastal čas řádů, čas mnichů.

Ve jménu Boha zvedáme nože,
snažíme se dodržovat biblické zákony.
Přesto hřešíme, leháme v cizí lože,
všichni se chováme stejně, jako klony.

Hledáme Boží tvář a její laskavost,
však házíme na něho často vinu.
Když potřebujeme, prosíme o jeho milost,
přesto ho soudíme za obyčejnou lavinu.

Hledáme Boží lásku v rukou papeže,
jezdíme na mše do všech stran.
Soudíme každého, kdo nám zalže,
však sami ulhaní, chceme do nebeských bran.

Stále hledáme Boha všude, jen ne u sebe,
díváme se s úžasem na oltáře.
Naše nitro není tak důležité jako nebe,
zapomínáme, že často míváme dvě tváře.

Naše srdce samo musí obsahovat Boží hlas,
naše duše by měla být nadějí pro lidstvo.
Nesuďme druhé - vrátí se to, až přijde ten čas,
kdy opět zlo vytvoří mocné družstvo.

Nehledejme Boha v budovách, ale v přírodě,
nehledejme Boha jen, když se zrovna topíš.
Hledej Boha ve skalách, v bouři a hlavně v sobě,
hledej ho, možná najdeš a pak ve všem zázrak uvidíš.